October | IT HURTS

Nikdy mě nenapadlo, že si půjdu lehnout na část střechy, které jsem se nejvíc bála. Jako malá jsem si vždy hrávala okolo, kde nebylo sklo, hlavně proto, že se máma bála, ale taky proto, že jsem se bála já.

A teď ležím na nejnebezpečnější části, se zabijákem v puse a divím se, že to ještě neprasklo. Přemýšlím nad vším, co jsem mohla udělat jinak a co jsem udělala špatně.

Vzpomínala jsem na všechny růže, které jsem od něj dostala a přehrávala si všechny naše rozhovory. Tak strašně to bolelo. Mě. Jeho ne. On si dál spí s každou kterou potká a já vzpomínám na ty chvíle, kdy jsme to byli MY jako my a ne MY jako on a pak já...

Každý týden budu vydávat jednu kapitolu tohoto příběhu, který budu publikovat po takhle krátkých částech, takže doufám, že se bude líbit a že ho bude někdo číst)

S láskou, October