IT HURTS #2

Dnes se mi zdál sen.

Bežela jsem mezi výlohami a držela přitom někoho za ruku. Myslela jsem, že to byl on, ale nebyl. Byl to můj brácha. Zastavila jsem se a podívala se na sebe do odrazu ve výloze. Mohlo mi být tak deset. Otočila jsem se na bráchu. Nebyl tam a pak jsem si to uvědomila. Umřel, když mi bylo deset. Sesunula jsem se na zem a začala brečet, dokud jsem neslyšela blížící se kroky a následně neviděla známé boty. Vzhlédla jsem a viděla ho.

Omlouvám se, že článek vychází až teď, nebo že spíš týden a půl nebo prostě dejme tomu dva týdny nebyl. Chodila jsem ven a nechtělo se mi a pak jsem byla nemocná a nálada na to taky nebyla. Takže asi tak.

S láskou, October